Čtvrtek 1. prosince 2022, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Konference v Praze ukázala slabiny i možnosti spolupráce církví a hasičů

Pod názvem „Unášeni větrem, zmítáni bouří: Na jedné lodi“ proběhla 16. listopadu 2012 na Evangelické teologické fakultě UK v Praze mezioborová konference k desetiletí smlouvy o spolupráci mezi státem a církvemi při neštěstích. V první části se věnovala smlouvě a v druhé obsahu pojmu „duchovní pomoc“.

Po úvodním rituálu se sfouknutím symbolických deseti svíček, na němž se podílel jako čestný host bývalý generální ředitel HZS ČR Miroslav Štěpán, navrhl v úvodním příspěvku Karel Šimr rozlišení pojmů náboženská a duchovní pomoc a na příkladu vzpomínkové bohoslužby po tragické dopravní nehodě představil příklad dlouhodobé duchovní pomoci v podobě obřadu.

Následovala panelová diskuse mezi tehdejšími a současnými zástupci smluvních stran. Okolnosti vzniku smlouvy o spolupráci „při přípravě a realizaci opatření v oblasti ochrany obyvatelstva, zejména humanitární, psychologické a duchovní pomoci“ mezi Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR a Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí připomněli za signatáře bývalý předseda ERC Vladislav Volný a jeho protějšek na straně GŘ HZS ČR Miroslav Štěpán.

Diskuse se dále účastnili současní generální sekretáři ERC a ČBK Sandra Silná a Tomáš Holub a tvůrkyně psychologické služby u hasičů a policie Marie Sotolářová.

Sandra Silná představila strukturu Ekumenické rady církví a potvrdila, že záleží na představitelích jednotlivých církví, zda smlouvu uvedou v život v konkrétních církevních komunitách.

Tomáš Holub položil důraz na rámcovost a obecnost dohody, která spíše vytváří pole pro další rozvoj spolupráce. Miroslav Štěpán při hodnocení dohody například zmínil, že se nepodařilo zapojení místních církevních komunit a duchovních.

Jako možnost prohloubení spolupráce na lokální úrovni vidí zapojení farností a sborů do přípravy na mimořádné události a do součinnostních cvičení. Zdůraznil, že se jedná o dlouhodobou smlouvu o krátkodobé pomoci.


V odpolední části konference seznámil zaplněnou velkou posluchárnu fakulty Luboš Votípka z GŘ HZS ČR se současným pojetím ochrany obyvatelstva. Připomněl především zakotvení náboženské pomoci v Dodatkových protokolech k Ženevským konvencím.

Evangelický teolog Ondřej Kolář představil základní teologické koncepty vztahu státu a církve a promítl je do oblasti spolupráce po neštěstích.

Pojednal též cestu apoštola Pavla na rozbouřeném mostě v roli vězně, který s ostatními sdílel blízkost smrti a vedl je cestou prvních duchovních pomocí (varování, odhodlanosti, iniciativy, odvahy, otevírání nových horizontů, uskutečnění krizového rituálu, zachování chladné hlavy v panice). Rozhodně ji „neposkytoval“.

Duchovní by měl jít tam, kam nikdo nechce, a hledat ospravedlnění neúspěšného. Zdůraznil, že církev má ve vztahu ke státu spolupracovat a zároveň plnit svou kritickou funkci, nemá se s ním však míjet.

Michal Umlauf z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci pojal ve svém referátu duchovní péči jako pomoc člověku k rozvinutí jeho lidství.


Závěrečná práce ve skupinkách přinesla zjištění, že duchovní pomoc lze pěstovat na úrovni angažovanosti duchovního pro místo, kde žije; angažovanosti církevních sborů a farností a lidí z nich tamtéž; první duchovní pomoci občanské a v prostředí charitativních organizací někdy též profesionální.

Obsahově se diskutující shodli, že v době dopadu nepříznivé události nám lidem jde především o blízkost a porozumění. Z oblasti specificky duchovní vzájemné pomoci o modlitbu, rituály a otázky po vině, smyslu, řádu.

Mgr. Karel Šimr
farář ČCE v Chrástu

Sdílet