Hasičská stanice ve švédském Arjängu

Při letních cestách po Skandinávii jsem navštívil ve švédském městečku Arjäng hasičskou stanici. Nebyla to nikterak veliká stanice, ostatně jako kterákoliv jiná jak je zvykem v těchto krajích. Návštěvu jsem měl domluvenou s velitelem stanice Rogerem Jonssoem, který se nás velice ochotně ujal.

Vysvětlil nám systém v této oblasti. V podstatě není jejich systém výrazně odlišný od našeho, mají však velikou výhodu v zázemí a ve vybavenosti těchto sborů. Jedná se samozřejmě o profesionální sbory. Kromě nich stejně jako u nás fungují i dobrovolníci.

Na této stanici slouží 4 směny na 12 hodin. Velitel stanice vyjíždí vždy jako první se dvěma hasiči malým RZA DODGE RAM do 1,5 minuty a ostatní kteří jsou ve službě, jsou na PAGERech a musí do deseti minut vyrazit ze stanice. Není však podmínkou, že se zdržují na stanici (systém jako u nás JPO 2 a JPO 3).

Co se týče charakteru krajiny, je zde mnoho jehličnatých lesů a jezer. Jednotka je tedy vybavena technikou s větším množstvím vody – SCANIA kontejner na 10.000 l vody, lodě a motorové čluny a čerpadla na dálkovou dopravu vody. Obrovskou výhodou a myslím si, že i důležitým faktorem je podpora místního automobilového průmyslu. Veškerá technika (samozřejmě až na malé výjimky) je vlastní výroby – SCANIA popř. VOLVO. U nás se v poslední době docela prosazuje znovu jako dříve TATRA, ale je to kraj od kraje. Vlastní vybavení vozidel je také koncipováno tak, aby agregáty a speciální nářadí bylo tuzemské výroby (HUSQVARNA). Zajímavostí byla dýchací technika SAVOX, která je také švédským výrobkem. Zvláště mě zaujal agregát velikosti malé elektrocentrály, který se připojí na vedení a nahrazuje pro nás známou PS12 při dálkové dopravě vody. Pak také na zimu armádní souprava do nedostupných terénů sněhu a i do vody.

Důležitá je také spolupráce se sousedními hasiči z Norska, kteří mají jiný systém půlspojek na hadicích, proto jsou vozidla vybavena po vzájemné dohodě speciálními přechodkami (viz foto). Společně je také řešena letecká záchranná služba, která v tomto případě vyráží z Norska a dopravuje lidi do nemocnic ve Švédsku. Většina zásahů je ne jako u nás dopravní nehody, ale spíše technické zásahy na vodě a v lesích. Nehody nejsou na denním pořádku vzhledem k ohleduplnosti a disciplinovanosti řidičů se podřídit místním předpisům, které jsou 50km v obci, 70–90km mimo obec a 110 na dálnici. Velitel stanice RODGER JONSSON mluví o největším nebezpečí na silnici při střetu s losy a soby, které bývají často smrtelné. Většinu nehod pak zaviní cizinci, kteří projíždějí, nebo jsou na dovolené ve Švédsku.

Text a foto: mphoto

-wap-