Pátek 18. srpna 2017, od 07:00 bude sloužit směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Partner & VIP: Pavliš a Hartmann 970x150 OK

Čeští hasiči u protinožců

Jeden z účastníků WFG se s Vámi podělí o své zážitky od hasičů na Novém Zélandě a v Austrálii.

Kamarádi hasiči ,

Rád bych se s vámi podělil o některé dojmy z pobytu na Novém Zélandu a v Austrálii.
Všechno začalo Světovými hrami hasičů ve městě Christchurch kde jsme bojovali o medaile v atletice a za volanty hasičských speciálů.S řízením aut jsme měli trochu problém: řízení vpravo, řazení levou rukou,žádný trénink a rovnou do terénu. Výsledek ve středu startovního pole jsme považovali za úspěch. To v atletice jsme už nějaké vavříny utrhli a doufám udělali něco pro reprezentaci českého hasičstva.
Všem , hlavně těm majetnějším,kteří nežijí pouze z almužny od státu,kterou každý měsíc pobíráme za svou nebezpečnou práci,musím doporučit výlet do téhle nádherné a romantické země.Ten jsme si dopřáli po skončení her a i když v hasičské partě nebyl zas až tak romantický, určitě je na co vzpomínat. Ale o tom už psaly požáry.cz během zájezdu,díky pohotovosti Bohouše Duška a moderní technice firmy LBO group.

16.11. 2002 odletěli domů skoro všichni a já zůstal s přítelem Láďou Plavcem,bývalým naším kolegou a velkým hasičským srdcařem v Aucklandu na centrální hasičské stanici. Ujali se nás pánové Chris Scott a Barry Fox ,místní velitelé směn a přijali nás do dočasné služby. Přijetí proběhlo nečekaně hladce:

já: Ahoj my jsme hasiči z Prahy v České republice / v Evropě/ a chtěli bychom poznat,jak to děláte tady.
Scott: Jste profici nebo dobrovolní a jak dlouho jste u hasičů a jak je Praha velká?
Já: Tak a tak a tady máme nějaká doporučení.
Scott: OK, a jak dlouho tu budete?
Já: Představoval bych si tak 10 až 14 dní.
Scott: No problem, tady máte klíče od návštěvnického bytu v 1. patře,za rohem ve skladu si
vezměte výjezdový oblek ,přilbu a boty a večer v 6 je nástup v garáži. Ty máš 1. vůz a Láďa bude na žebříku. Já to zítra domluvím s nejvyšším.

No takovouhle pravomoc bych našim velitelům směn moc přál.
Tu první noc jsme měli 7 výjezdů – vesměs vypínání požárních alarmů,shořelý počítač,autonehoda a popelnice. Za chvíli jsme tam byli jako doma.
Na Zélandu mají velmi příjemný systém služeb,který umožňuje smysluplné využití
večerních a ranních hodin v době mimo službu a dává za měsíc součet 160–180 hodin jako u normálních pracujících lidí:
denní 8 – 18h
denní 8 – 18h
volno 48 h
noční 18 – 8 h
noční 18 – 8 h
volno 96 h /4 dny/ a potom to celé znovu a znovu, směny jsou 4:červená,modrá,ze­lená a hnědá,snad jsem to nespletl. Za to pobírají plat zhruba 2500 NZ dolarů,což jim dává proti nám v životě asi trojnásobnou kupní sílu.
My jsme sloužili hlavně s modrou směnou.Samozřejmě jsme nemohli do všeho,ale spíš na kukačku,ale začas jsme se k nějaké práci nacpali.

Mimoto jsme měli bohatý výcvik s četou a navíc spoustu povídání a ukázek toho o co jsme se zajímali. A že jsme se zajímali:
AUTA – většinou Scania 250,260, nebo 300 ,družstvo v počtu1 + 3 , dokonalý komfort pro posádku ,vysoká výkonnost vozu a účelné vybavení.
Na druhou stranu výškovou techniku mají amerického typu, velmi robustní,ale moc velkou a neohrabanou. Tady jsme na tom o trochu lépe i když jízda s tahačem MACK taky není k zahození. Láďa na něm chtěl jezdit pořád a vždycky ,když to houklo ,museli ho tahat od volantu,protože tam skočil první a už ohříval motor i svoje řidičsko-hasičské srdce.
Chemický vůz nás nadchl.Měl v sobě malou laboratoř se dvěma computery,vyba­venými softwarem pro likvidaci chemických havárií.Dále měli auto na úklid vody s vysoušeči.
Vybavení na vyprošťování bylo na 1. voze.
K případu i tomu nejmenšímu se sjíždějí většinou 2 až 4 družstva kvůli malým počtům lidí na vozech, aby byl také někdo na práci.
DÝCHACÍ APARATURA – systém Drager,minimálně srovnatelná s anatomickým snad kevlarovým nosičem, jestli nás trochu nehoupali.Auto­matika malá na straně masky,takže nebrání ve výhledu pod nohy.Samozřejmostí je „mrtvý muž“ na každém přístroji,vyváděcí maska na druhé hadici.
OCHRANNÝ OBLEK – pískové barvy, podobný Bristolu
LODĚ – posádka společná s policií.Tak tady se nám rozbušilo srdce naplno při vstupu na superrychlý člun se dvěma motory po 250 HP. Na člunu je vše pro záchranu z vody a v přídi je zabudované hasičské vodní dělo se sáním pod lodí.Moderní ,výkonné,funkční a krásné.Žádné muzeální kusy. Ty byly v námořním muzeu.
VRTULNÍKY – supervýkonný Kawasaki BK 117 se dvěma motory a jeřábem a se super posádkou, s kterou byla sranda a na první pohled bylo poznat lidi – záchranáře, bohužel nepatří k hasičům,ale fungují samostatně jako pobřežní stráž,placená malinko státem a hlavně konsorciem bohatých firem, které v areálu měly své mašiny.
KOMUNIKACE – někteří hasiči měli vysílačku v přilbě ale většina v ruce,fungovaly velmi dobře,v autech byl displej typických činností,takže se méně mluvilo a více se mačkaly knoflíky.To byla pro nás výhoda,protože přenos v v radioprovozu v angličtině našich kolegů,to byla jazyková lahůdka,které jsme bohužel moc nerozuměli.
VÝCVIK – Všichni hasiči jsou v kondici a každou službu minimálně hodinu tráví v posilovně,která je velká jako garáže pro 6 vozů. Jsou zde jak posilovací stroje,tak i veslovací trenažéry a bicyklové ergometry pro aerobní trénink.Všichni chodí cvičit na hodinu společně a pak si individuelně přidávají – berou to vážně a poctivě a nestydí se za to,že mají svaly na správném místě.

Hasičský výcvik a školení je poněkud vojenštější formou,ale nikdo si z toho nic nedělal a opět to brali dost vážně podle hesla,že dobrý hráč vydrží i blbý trénink a s radostí.Třeba 6× za sebou dělali útok od vozu na střechu 5.podlažní budovy v 30ti stupňovém vedru s nástupem u vozu a nikdo netelefonoval na jiné stanice a nepomlouval velitele, že jsou ……..,jak se to někdy děje u nás.
Řidiči byli všichni hasiči a jezdili velmi jistě a rychle a všichni jim uhýbali,protože na Zélandu lidé hasiče opravdu milují.V pátek a v sobotu v noci, když bylo ve městě nejvíc lidí se nám sápaly ctitelky pravidelně až do kabiny.

MYŠLENÍ – velmi pozitivní a kamarádská atmosféra,pohoda a ochota k práci/zřejmě si umí a mohou už v prvopočátku vybrat lidi/. Vzhledem k nižším počtům musí třeba občas zareagovat na rychlý telefon a jít nečekaně do služby za kolegu ,který nemůže ,ale oni se na to těší.
Problémy výjezdu nejvyšší velitelé řeší v pohodě , velmi rychle a erudovaně,protože všichni vědí o čem mluví,mají výjezdovou praxi minimálně 10let a mají pravomoce. Těch odvážně využívají, nepřenášejí jenom problémy na podřízené a nebojí se, protože není koho.Nad nimi už žádný aparát ,,hasičů" dosazených stranou a vládou,hodným strýčkem, bratrstvem kočičí pracky nebo bůhví kým/ a podnikatelů se státními penězi prostě neexistuje. Z 99% se všichni nahoře snaží pro ty dole.Také společně večeří .
Když mají večírek mimo službu,jsou všichni v pohodě a nedělají VIP zóny.Baví se asi jako u nás myslivci nebo dobrovolní hasiči.
STRAVA – ve službě bylo skoro pořád kuře s bramborem a nebylo to k jídlu,tak jsme jim s Láďou uvařili hovězí gulášek a to si všichni přišli přidat.

POUČENÍ – potvrdil jsem si své přesvědčení,že hasiči musí pracovat s předimenzovanou technikou, protože pracují v nestandartních až kritických podmínkách / viz povodně/. V zemích ,jako Zéland nebo Austrálie je příroda na lidi ještě daleko přísnější, tím pádem takhle přemýšlejí všichni a nikdo na hasičích moc nešetří.
 – je třeba pozitivně myslet a řešit problémy odspodu,tam kde skutečně jsou a ne tam,.kde je někdo vymýšlí a zamotává už tak zamotané klubko arogancí své lehko získané moci a tím i určité umělé autority.
 – je dobré se na zahraničních cestách dívat kolem sebe,poučit se, vybrat to ,co se u nás hodí a pak to rychle uskutečnit a ne o tom jen mluvit a harašit buď plným nebo zase prázdným pytlíkem.A hlavně mít hasičskou hrdost, odvahu a čest, abychom si za chvíli nemuseli ve vartě zamykat skříňky sami před sebou.
 – nebát se říct svůj názor.

V Austrálii u Port Douglasu jsme strávili nádherné 4 dny s člověkem, který byl 36 let profesionálním hasičem ve velkých městech Austrálie a 8 let šéfem australských hasičských odborů. Po večerech jsme při rybaření i po něm debatovali o hasičských i lidských problémech.A on mi řekl: to jak to tady máme,to nepřišlo samo sebou ,museli jsme si slušné podmínky vytvořit a penízky na vládě vydupat.Když máš problém,zvol si přístup a najdi řešení.Tak já jsem si našel přístup a teď budu /snad i s vámi/hledat řešení. Snad mě zase někdo někam nepřeloží nebo mi nezastaví postup za to,že mám názor.Vždyť to už se ani dneska nesmí, ty doby už jsou alespoň v nestátních podnicích dávno pryč.

Tak pápá a sledujte ráno v 8 30 Teletubees,vy­čistí vám negativní myšlenky.

npor.Jiří Kotáb VD
Toho času HZS Praha st.č.7 Smíchov
Sdílet
Banner VIP: Devold 970x150 OK