Pondělí 10. srpna 2020, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner scott OK

1925: Strážník si všiml vycházejícího šedivého kouře z opravované kopule kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí

Co se tenkrát to úterý začátkem září 1925 stalo? Málem se opakovalo Národní divadlo! Bylo krátce po poledni 1. září, když si bdělý a službukonající strážník všimnul vycházejícího šedivého kouře z opravované kopule kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí.

Věž byla obložena lešením, stavitel Sochor prováděl rozsáhlé opravy fasády. Policista se vydal neohroženě do věže a cestou potkal klempířského dělníka Františka Rosáčka.

Právě scházel z věže dolů a jak se později ukázalo, neměl nejmenší potuchy, co se ve věži děje. Vrátili se zpět do věže, jenomže… Plameny se už hnaly proti nim. Honem zpátky na ulici. Při vší smůle jedna jiskérka naděje. Kolem šel pražský hasič.

Oba zhodnotili situaci a uznali ji za hrozivou. Pomocí požárního telegrafu přivolali odbornou pomoc. Zase se ukázalo, k čemu je dobrý telegraf! Krátce nato se děly věci nevídané. Bleskově se dostavily dvě čety pražského hasičského sboru v čele se svým šéfem, stavebním radou Uhrem. A začal boj s časem a plameny.

Ty už pěkně šlehaly z báně a hrozilo dokonce, že se věž zřítí do ulice. Hasiči tedy začali zalévat plameny pořádnými přívaly vody. Hrozilo totiž reálné nebezpečí, že se plameny rozšíří. V tu chvíli byl docela silný vítr. Kromě hasičů byla přivolána policejní pohotovost v čele s vrchním policejním radou Charvátem, vojenskou vedl štábní kapitán Král.

Obě složky měly co dělat. Zpráva o požáru se totiž roznesla po Praze rychlostí blesku a obou pohotovostí bylo zapotřebí k udržení zevlounů v patřičných mezích.

Mezitím se hasiči pustili do práce. Bylo štěstí, že se podařilo oheň udržet v patřičné výši, že přímo neohrožoval provoz na ulici. Plameny sice likvidovaly vyschlé trámoví a skutečně hrozilo, že se celá věž zřítí do ulice. Jenomže hasiči věděli, jak na to.

Proudy vody, hnané výkonnými čerpadly, posléze omezily rozšíření plamenů, trvalo to sice skoro dvě hodiny, leč, hasiči nakonec slavili triumf. Plameny skutečně skončily pouze v zasažené věži.

Krátce poté, zhruba dvě hodiny po vypuknutí, šla do ústřední stanice zpráva o ukončení případu.


Vzhledem k tomu, že se jednalo o mimořádnou událost v mimořádném objektu, sjela se na místo mimořádná společnost. Ministerský předseda dr. Švehla, ministři Šrámek, Novák, poslanci Stříbrný, Kramář, Meissner. Město Prahu zastupoval sám primátor dr. Baxa. Všichni nešetřili slovy chvály na adresu pražského sboru. Vždyť se podařilo, téměř beze ztrát, ochránit památku, které se do dnešních dnů obdivuje celý svět.

V úvodu jsme řekli, že se málem opakovalo Národní divadlo. Proč to tvrzení? Ve věži byla nalezena klempířská kamínka a dřevěné uhlí. My znalci historie víme, že to samé vybavení bylo na střeše divadla. Nebo ne?

Autor: Milan Krchov, HZS hl. m. Prahy

Sdílet
Seriál: Velké pražské ohně
Banner Stablecam 970