Pondělí 18. unora 2019, od 07:00 bude sloužit směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner VIP: Vochoc 970x150 OK

1980: Podnik Naftové motory byl v době příjezdu prvních jednotek zasažen plameny z více než 50 procent

V Praze 5, Křížová 1018 byl postaven podnik ČKD – Naftové motory, ve kterém se vyráběly a kompletovaly naftové motory, obráběly odlitky a výkovky a prováděly se i kontroly motorů.

Budova továrny byla postavena v roce 1919 a v roce 1980 podnik zajišťoval naftové motory pro celou republiku a pro podstatnou část vývozu.


Ze zprávy o zásahu

Dne 19. 7. 1980 byl na Ústřední ohlašovnu požárů Požárního útvaru hl. m. Prahy (dále jen PÚ Praha) v 18.28 hodin občanem Egertem ohlášen požár v podniku Naftové motory. Jmenovaný uvedl, že jde o požár velkého rozsahu a že hoří střecha výrobní budovy.

S ohledem na tuto informaci a s přihlédnutím k ustanovení poplachového plánu byl vyhlášen II. stupeň poplachu a na místo byla vyslána jednotka o síle 6 družstev. Jako první byla v 18.25 hodin na místě jednotka místního závodního útvaru a z jednotek PÚ Praha pak v 18.34 hodin smíchovská stanice

Šlo o jednopodlažní halu o půdorysných rozměrech 250×80 metrů a výšce 16,2 metru. Svislé konstrukce tvořilo cihelné zdivo v ocelových nosnících, střechu tvořily také ocelové nosníky a dřevěné trámy s prkennou a plechovou krytinou. Ve střeše byly světlíky opatřené drátěným sklem. Podlaha haly byla z dubových kostek 10×10 cm velkých.

Objekt nebyl členěn na požární úseky. K severozápadní stěně přiléhala mědikovna a mezisklad, k její severní části pak lakovna. U západní stěny haly byly postupně přistavovány různé přístavky pro speciální dílny, kanceláře a podobně.

V době příjezdu prvních jednotek byly plamenným hořením zasaženy prostory mědikovny a lakovny a z více než 50 % (!) byl zasažen vnitřní prostor haly včetně střechy. Požár se velmi intenzivně až explozivně šířil všemi směry. Rychlost šíření způsobilo odhořívání značného množství hořlavých kapalin, barev, nafty, olejů a mazacích tuků a na konstrukci střechy i různých prachů.

Navíc docházelo k explozím uvnitř umístěných tlakových lahví se stlačenými plyny a kanystrů s hořlavými kapalinami. V neposlední řadě byla rychlost šíření plamene ovlivněna také odhoříváním dřevěné podlahy, jejíž dubové kostky byly nasyceny zbytky nafty, olejů a mazadel.

Napadený objekt je situován severojižním směrem, objezdová komunikace umožňovala prů-jezd jediným vozidlem, přičemž manipulační prostor potřebný k rozvinutí útoků od požárních vozidel byl nedostačující.

Z druhé strany byla u haly železniční vlečka, na níž byl odstaven lokotraktor a vagóny, takže technika musela koleje přejíždět, a protože drobně pršelo, kola vozidel se na kolejích smekala a plynulost jejich nasazování byla zpomalena. Další překážkou byla montážní jáma v kolejišti, jejíž kryt se pod jedním CAS 25 probořil a vozidlo v jámě uvízlo.

První zásah jednotky ZPÚ ČKD Naftové motory řídil velitel Tumpach až do příjezdu velitele směny PÚ Praha por. Poskočila, který velení zásahu převzal. Velitel zásahu (VZ) rozhodl především o:

  • vyhlášení zvláštního stupně poplachu,
  • vytvoření štábu hašení,
  • evakuaci všech tlakových lahví z objektů přiléhajících k napadené hale,
  • zajištění dostatečného zásobování vodou,
  • vyhlášení svolání příslušníků PÚ Praha z volna do služby,
  • přivolání záchranné služby, pohotovostí plyn a elektro,
  • žádosti o posílení počtu příslušníků VB (Veřejné bezpečnosti).

Obvod požáru byl odhadnut na 700 metrů a potřeba hasební vody odhadnuta na 14 000 litrů/min. Protože vydatnost místní sítě byla poloviční, rozhodl VZ o zajištění dostatečného množství hasební vody takto:

  • první jednotky zásobovat z místní hydrantové sítě,
  • připravit podmínky pro doplňování vody z okolí pro posilové jednotky,
  • požárním člunem zajistit dodávku a dopravu vody z Vltavy (tato možnost se ukázala jako nereálná pro velkou vzdálenost a řadu překážek na dopravní cestě, zejména kole-jiště smíchovského nádraží, kde jezdily vlaky)
  • povolat hadicový vůz pro dálkovou dopravu vody,
  • povolat všechna dostupná cisternová vozidla PÚ Praha, všech závodních útvarů (ZPÚ) a veřejných požárních sborů (VPS),
  • požádat o součinnost jednotky Středočeského kraje, vojenskou posádku Praha a Pražské komunikace pro kyvadlovou dopravu vody.

Pro naplnění odhadnuté dodávky 14 000 litrů/min. bylo třeba 35 B-proudů nebo 75 C-proudů a k jejich obsluze 140 mužů. Dalších požárníků bylo třeba k ostatním pracím na požářišti (strojníci, obsluha speciální techniky, vytváření dálkového vedení a podobně), takže celková potřeba byla asi 180–200 mužů.

Nakonec bylo v době lokalizace nasazeno celkem 212 mužů a 58 proudů (40 C-proudů a 18 B-proudů). Štáb hašení požáru pracoval v tomto složení:

  • velitel zásahu: por. Poskočil Vladimír
  • náčelník štábu: npor. Bach Vladimír
  • náčelník týlu: nprap. Mrázek Josef
  • spojař: prap. Jíša Vojtěch

Do štábu byli přizváni zástupci vedení podniku, VB a pohotovostních služeb. Na místo se dostavil také velitel PÚ Praha mjr. František Janů, který práci štábu kontroloval. O situaci na požářišti byl informován zástupce náčelníka tehdejší Městské inspekce PO NVP pplk. Ing. Petruse npor. Bach, který se dostavil na místo a zúčastnil se práce štábu.

Dále byli informování představitelé Hlavní správy PO MV ČSR a Národního výboru hl. m. Prahy. Požářiště bylo rozděleno na tři bojové úseky (BÚ) a to:

I. BÚ – východní strana haly – velitel por. Jiří Kapek (PÚ Praha) s úkolem především:

  • omezovat šíření požáru do zkušebny, řídících a kontrolních prostorů
  • výškovou technikou nasadit útočné proudy do vyšších podlaží čelní budovy
  • zamezit přenesení požáru na zemní a podzemní objekty s ropnými produkty
  • postupně provádět vnitřní zásah na střešní konstrukce
  • zabránit rozšíření požáru na archiv technické dokumentace a výrobních programů

II. BÚ – západní strana haly – velitel prap. Josef Musil (PÚ Praha), po dojezdu PÚ Beroun velitel mjr. Šmíd a po odjezdu této jednotky opět prap. Musil s úkolem hlavně:

  • zamezit rozšíření požáru do kalírny a administrativ­ní budovy
  • zamezit přenosu požáru na vyvíječe acetylenu
  • prostřednictvím žebříku nasadit útočné proudy na střechu haly a nižších objektů
  • provádět postupně vnitřní zásah do haly

III. BÚ – jižní strana haly – velitel por. František Sommer (PÚ Praha) s úkolem zejména:

  • snižovat intenzitu hoření v prostoru střechy haly
  • soustředit síly a prostředky k provedení účinného vnitřního a vnějšího zásahu
  • pod ochranou vodních proudů proniknout přes prostor plechárny do hlavní haly
  • nasadit výškovou techniku k útoku vodními proudy na střechu haly

Spojení u zásahu bylo zajištěno zřízením řídicí radiostanice Hvězda a byla zřízena síť radiostanic pro spojení mezi zasahujícími jednotkami a štábem. Místy bylo spojení stíněno ocelovými konstrukcemi, zejména při pronikání mezi konstrukcemi, které se zřítily, takže spojení bylo prováděno spojkami s ústnímu vzkazy.

Přes složitou situaci byla bezpečnost zasahujících požárníků dodržena a nedošlo k žádným vážným zraněním, pouze k drobným oděrkám, které nebylo třeba lékařsky ošetřovat. Na místě byly dva sanitní vozy s lékařem, po lokalizaci zůstal jeden vůz až do ranních hodin.

Požár byl lokalizován 19. 7. 1980 ve 21.39 hodin, zásahu se účastnilo celkem 47 jednotek PO (29 veřejných PÚ z Prahy a Středočeského kraje, 6 závodních PÚ, 10 veřejných požárních sborů a 2 vojenské útvary). Likvidace požáru byla provedena 20. 7. 1980 ve 13.41 hodin, kdy bylo místo předáno ZPÚ ČKD Naftové motory.

Přestože došlo i po dojezdu jednotek k rozšíření požáru, čemuž nemohly jednotky zabránit, byl zásah vyhodnocen jako účinný.


Z odborného požárního hodnocení

Městská inspekce PO NVP (MIPO NVP) jako orgán státního požárního dozoru zpracovala Odborné požární hodnocení (dnes Odborné vyjádření), ve kterém posoudila zejména otázky vzniku a rozvoje požáru, stavu požární ochrany v podniku a důsledky požáru. Hodnocení zpracoval npor. Rudolf Stejskal z oddělení zjišťování příčin požárů.


Doba vzniku a příčina vzniku požáru

S tolerancí 30 minut byl čas vzniku požáru odhadnut na 17.45 hodin dne 19. 7. 1980 a to podle výpovědi svědků a rychlosti odhořívání materiálů v hale a také s přihlédnutím k charakteru příčiny vzniku požáru.

K požáru došlo v době pracovního klidu, byl tedy vyloučen vliv technologie (stroje, zařízení, svářečské práce apod.). S ohledem na okolnost, že byl zadržen příslušník ZPÚ ČKD Naftové motory, který se přiznal, že požár založil, nebyly dále uvažovány jiné relevantní verze příčiny vzniku požáru.

K založení požáru použil hořlavou kapalinu, kterou rozlil a zapálil. Poté, co bylo nalezeno další kriminalistické ohnisko požáru v nabíjárně, kde prohořela dřevěná podlážka, aniž by tam byly nalezeny stopy přenosu z haly, měly orgány MIPO NVP a SNB – odboru vyšetřování za prokázané, že příčinou požáru bylo úmyslné zapálení.

K tomu orgány MIPO NVP zjistily, že od roku 1976 do doby předmětného požáru došlo v podniku celkem k 15 zahořením a 13 požárům. Za zahoření se v té době považovalo předem definované hoření bez zranění či úmrtí a beze škody (např. spálené potraviny, samovznícení uhlí, saze v komíně, odpadky v popelnici apod.). Řada případů zejména zahoření se shodovala s pracovní dobou obviněného a později odsouzeného Z. Vítka, který byl odsouzen na 25 let odnětí svobody.


Rozšíření požáru

K rychlému rozvoji požáru po založení došlo vzhledem k použití urychlovače hoření, a to patrně rozlitím hořlavé kapaliny. K rozšíření požáru došlo zejména pro:

  • hořlavost stavební konstrukce střechy,
  • pozdní zpozorování (až po prohoření střechy),
  • nízký stav závodní jednotky bez cisterny,
  • výbuchy tlakových lahví a nádob s hořlavými kapalinami, které limitovaly možnost účinného vnitřního zásahu,
  • nerozdělení haly na požární úseky.

Stav PO

Poslední kontrolu PO provedla MIPO NVP 28. 9. 1979 bez zjištění závažných nedostatků. Organizace i dokumentace PO byly vedeny v souladu s předpisy. Kontrola ZPÚ byla provedena 23. 1. 1980, bylo zjištěno, že plánovaný stav 1+18 není naplněn a z techniky má útvar k dispozici pouze stříkačky bez další techniky (CAS).

Závažným nedostatkem bylo oznámení pouze dvou požárů, další zahoření a požáry nebyly na MIPO NVP oznámeny.


Důsledky požáru

Přímá vzniklá škoda byla vyčíslena na 142 758 100 Kčs, a to zničením hlavní výrobní haly včetně stavební konstrukce, rozpracované výroby, zásob materiálu a strojního vybavení.

Následná škoda ve výši 1 miliardy Kčs vznikla v důsledku nezbytného přenesení výroby do Hradce Králové, s nutností náhradních řešení (například také doprava a ubytování zaměstnanců).

Podle Spisu o požáru evid.č. 4005–80–262 zpracoval Václav Hladík,
technické zpracování historického materiálu: mjr. Ing. Karel Mulenko

Sdílet
Banner scott OK