Los bomberos de Centroamérica aneb hasiči ve Střední Americe očima Jakuba Morávka

V Latinské Americe mají velkou tradici dobrovolní hasiči (bomberos voluntarios). Ti také zajišťuji většinu zásahů a tvoří tak páteř požární ochrany v této části světa. Tyto většinou neplacené jednotky nejen hasí požáry, ale zasahují jako první u dopravních nehod a jiných mimořádných událostí.

Hasiči zde také zajišťují provoz záchranné služby a poskytují první pomoc svým spoluobčanům. Ambulance často najdeme právě dislokované na stanicích a hasiči tu de facto poskytují neodkladnou předlékařskou pomoc. Placené sbory tu najdeme pouze v opravdu velkých městech a několika výrobních závodech a rozsáhlých firmách. Ty jsou většinou vlastněné zahraničním kapitálem, který si takto vlastně chrání své firmy a peníze. V mnoha zemích jsou dobrovolní hasiči jedinou institucí, které místní lidé věří a která není prorostlá všudypřítomnou narkomafií a zločinem, tak jako je tomu v případě policie, armády či místních samospráv.

Často jsem viděl hasiče, kteří stojí s kasičkou u křižovatky nebo retardéru a vybírají od projíždějících peníze na svůj provoz a fungování. Podporu od státu a svých vlád v těchto zemích čekat nemohou. Dobrovolné příspěvky od místních a turistů jsou tak často jediným zdrojem jejich financování.

Se špatnou finanční situací v těchto zemích samozřejmě souvisí i špatné vybavení a nevyhovující zásahová technika a vybavení místních hasičů. Proto již několik let fungují charitativní akce v USA a Kanadě jako např. Firefighters Without Borders (Hasiči bez hranic), které své kolegy v těchto chudých zemích podporují. Hasiči ze Severní Ameriky posílají svá starší zásahová auta a vybavení právě do těchto zemí naprosto zdarma a platí i přesun této techniky a vybavení. Jedná se sice o starší techniku, zásahové oděvy a helmy, ale vše je funkční a ještě řadu let může sloužit u hasičů v této části světa.

V rámci takovéto charitativní pomoci pak američtí i kanadští hasiči poskytují zaučení na darovanou techniku a v rámci své mise poskytují také nezbytný výcvik a odboronou přípravu pro své kolegy z těchto zemí. Vše samozřejmě bezplatně, protože by jim takovýto luxus v podobě funkční techniky, vybavení a výcviku stejně nikdo z místních vlád nezaplatil. Díky těmto misím se daří postupně zvyšovat úroveň vybavení a výcviku středoamerických hasičů a nedá se srovnat se situací, která byla v těchto sborech před 20 lety, než se s touto pomocí začalo.

Stanice Panajachel, Guatemala
Při naší exkurzi byl na stanici přítomen jeden hasič-záchranář, který držel hotovost na službu v ambulanci, jak je zde běžné. Hasiči tu podobně jako v Severní Americe jezdí také se sanitkami, ale na rozdíl od ních také zdarma a v rámci své dobrovolné služby.

Jak je vidět na fotografiích, člověk tu najde množství vyřazené darované techniky, která však většinou stojí v kopřivách, protože pro ni ani nemají využití. Kromě tradičních dárců z USA tu mají také vyřazenou sanitku z Německa, které se také podílí na podpoře těchto chudých zemích.

Rio Dulce, Guatemala
Tuto stanici jsem navštívil ve večerních hodinách, kdy jsem tu také zastihl poouze jednoho hasiče, který držel službu na ambulanci a během mé návštěvy odjel na 2 výjezdy. Stanici jsem tak do jeho příjezdu hlídal sám, protože jiní hasiči tu nebyli.

Najdeme tu velmi starou vyřazenou CAS a ještě jednu svépomocí vyrobenou cisternu z vozu na užitkovou vodu a přenosného čerpadla na zádi vozu.

La Union, El Salvador
Jediná profesionální stanice, kterou jsem během svého pobytu navštívil. Hasiči zde vyjímečně mají oddělenou záchranou službu, která je dislokována v místní nemocnici a hasiče, kteří zde slouží podobně jako u nás na směny. Na stanici se však kromě několika pickupů nachází pouze jedna starší CAS Nissan jejíž vybavení můžete posoudit na fotografiích.

V době naší návštěvy tu zrovna natáčela reportáž místní televize, takže o exkurzi pro kolegy z Čech byl pochopitleně z jejich strany velký zájem.Ptali se, jak hasiči fungují u nás a na největší rozdíly v zajištění PO v ČR a Salvadoru.

Leon, Nicaragua
Nejvřelejší přivitání bylo na této stanici, kde zrovna probíhala udržba techniky a školení členů jednotky. Schůzku tu měli také veteráni, kteří už na výjezdy nejezdí, ale pořád se o dění ve sboru zajímají a pravidelně chodí na debaty k veliteli sboru, který je jediným placeným hasičem. Jinak se také jedná o sbor dobrovolný.

Zázemí jako je sklad zásahových oděvů, kancelář velitele či kuchyň není třeba popisovat a otřesné podmínky jsou dobře vidět z pořízených fotografií. Podobně je na tom místo pro stání požární techniky – vlnité plechy na dřevěných kůlech, aby ta už tak stará technika tak rychle nerezla a hlína pod vozy místo podlahy. Jedna ze starých CAS sem věnovaných původně sloužila u hasičů v německém Ham­burku.

San Juan del Sur, Nicaragua
Malá stanice s jednou darovanou CAS z amerického Wisconsinu a 2 dobrovolnými hasiči, kteří zde drželi službu. Alespoň po telefonu mě pozdravil velitel sboru, který jako jediný hasič, kterého jsem na cestě potkal uměl trochu anglicky. Jemu volali překvapení hasiči, protože mnoho exkurzí tu asi nemají, velitel mě po telefonu přivítal na stanici a popřál příjemný pobyt v zemi.

Náhodou však u stanice zastavil také bývalý americký hasič, který zde byl na dovolené a kdysi jezdíval k zásahům právě s touto cisternou, která sem byla darována. I takové náhody se stávají a velice ho zajímalo, jak jim cisterna slouží, chtěl se na ní důkladně podívat a prohlédnout si v jakém stavu je po tolika letech.

Granada, Nicaragua
Stanice s jednou starší CAS, kde na ústředně seděl jeden otrávený hasič. Nejvíce mě zaujala mapa města za ním, kde sever nebyl nahoře, ale dole a mapa tak byla pro mě nepochopitelně stranově převrácená. Místní právnička, která na dvoře hasičárny parkuje, aby ji někdo auto nezcizil mě zastavila a přemlouvala, ať z Čech taky pošleme místním hasičům nějakou cisternu nebo peníze, protože žijí v nuzných podmínkách.

Těžko jsem jí vysvětloval, že u nás některé sbory také nemají čím jezdit k požárům natož, abychom jim samy nějakou techniku posílali. Ačkoli je pravda, že ve srovnání s touto částí světa jsme na tom u nás pořád ještě velice dobře.