Pátek 27. listopadu 2020, od 07:00 bude sloužit směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Hasiče na Haiti k požáru nikdo nevolá, majitel hořící budovy raději zastaví projíždějící cisternu s pitnou vodu

V nejchudší zemi amerického kontinentu se řeší všechno jiné, jen ne požární ochrana. Když už hasičský sbor ve městě je, často o tom většina lidí ani neví, hasiči mají velice špatnou a zastaralou techniku, zničené nebo žádné vybavení a s výcvikem je to bohužel podobně.

V zemi, kde má 70 % obyvatel méně než 2 USD (cca 50 Kč) na den, opravdu není velká vůle stavět nové stanice a kupovat hasičům nové cisterny a výzbroj. Jedinou spásou jsou pro místní sbory dary od kolegů z USA a Kanady, které však často z politických důvodů blokuje vláda či místní radnice.

Tragickou situaci doplňuje fakt, že více než polovina lidí na Haiti není vůbec očkována a jen 40 % obyvatelstva má přístup k základní zdravotní péči. Proto tu těžko můžeme mluvit o fungujícím systému záchranné služby, jak ji známe z našeho prostředí.

Tyto činnosti částečně supluje Červený kříž, vozy Lékařů bez hranic a další organizace. Ty však pouze transportují pacienty do nemocnic v offroadech, které jako sanitní vůz vypadají pouze zvenku. Uvnitř není prakticky žádné lékařské vybavení – a že se jedná o sanitku, poznáme snad pouze dle nosítek.

Jediné funkční organizace, které vlastní kvalitně vybavené sanitní vozy (s Lifepack monitory, léky, O2 zásobou apod.) jsou soukromé záchranné služby jako je např. HERO client rescue. Za 8 USD na měsíc tak máte 24/7 přístup k záchranářům včetně leteckého převozu a speciální aplikace do chytrých telefonů v obdobě naší aplikace Záchranka.

Díky spolumajitelce a odvážné záchranářce firmy HERO Stacy Bournové jsem měl možnost strávit s nimi jeden den a zjistit, s čím vším se musí zdravotníci na Haiti potýkat. Příšerná doprava bez řádu a pravidel v celé zemi se řeší např. použitím terénních motocyklů, aby se záchranář dostal k „zákazníkovi“ včas.

Tuto výhodu však hasiči nemají. Střelba na vozy hasičů či záchranné služby je však na denním pořádků. Zločinci si je často pletou s vozy a příslušníky národní policie (Police Nationale d’Haïti – PNH) a tak se hasiči či záchranáři denně dostávají do přestřelek mezi organizovanými kriminálními skupinami.

U hasičů je situace o to horší, že na svých vozech mají nápisy policie, protože organizačně spadají pod PNH. Záchranáři dokonce nakoupili nové uniformy a nově polepili motorky a vozidla, aby byli od těch policejních co nejvíce odlišené.

Když se vrátíme zpět k hasičům, nebylo opravdu jednoduché v hlavním městě Port-au-Prince s 2 miliony obyvatel hasičskou stanici najít. Jak je vidět na fotkách, původní hasičská stanice byla totálně zdemolována při ničivém zemětřesení, které zemi zasáhlo 12.ledna 2010, a z kterého se Haiti dodnes nevzpamatovalo.

Počet obětí zemětřesení o síle 7,0 Richterovy stupnice tehdy vystoupal na 212 000 mrtvých. Rozpraskané zdivo, chybějící stropy a celkově budova určená k demolici byla domovem pro těch několik málo hasičů, které město má.

Hasiči však v této polorozpadlé budově museli fungovat dalších 5 let až do loňského roku, kdy jim v rámci humanitární pomoci radnice kanadského města Quebecu postavila novou stanici.

Přečtěte siGINA poprvé v pekle, software podporoval týmy nasazené po zemětřesení na Haiti

No, jestli si o tolik pomohli, už posuďte sami. Já osobně jsem si novou výjezdovou základnu pro hasiče, kteří si už tolik vytrpěli nejen při likvidování následků ničivého zemětřesení, představoval jinak. Z 8 výjezdových vozidel jsou funkční a s vodou pouze 2 CAS Kenworth, zbytek, jak je ostatně vidět na fotkách, je šrot a nebo v rozkladu.

V autech nejsou hadice ani jiné vybavení, někde chybí motory i nápravy, cisterny jsou bez vody a osobní vozy bez kol. TA Ford Transit má všechny 4 rolety zamknuté na silný řetěz s visacím zámkem, aby jim ten zbytek vybavení někdo na výjezdu či před stanicí neukradl.

Spíše než jako hasičská základna to tady vypadá jako vrakoviště. Na stanici se mnou po konci směny na záchrance jela i Stacy, která hasičům ukázala, jak může vypadat dobře vybavená a fungující sanitka. Také mi vyprávěla, jak v zemi reálně vypadá hašení budov. Kvůli výše zmíněné dopravní situaci hasiči stejně málokdy dojedou k požáru včas, pokud vůbec dojedou a pokud je vůbec někdo zavolá.

Často se totiž stává, že si majitel hořící budovy raději zastaví kolem projíždějící cisternu s pitnou vodu, která má funkční čerpadlo i hadice a svoji nemovitost si, pokud to zvládne, uhasí sám. Řidiči cisterny pak zaplatí za objem použité vody a cisterna jede dál. To je bohužel všední realita požární ochrany na Haiti.

Nejstarší hasič se nás při návštěvě neustále ptal, co tam chceme a jestli nejsme na kontrole a proč si všechno prohlížíme a fotíme a proč se na všechno ptáme. Velitel stanice Donald Grégory William sice v kanceláři nebyl, ale jistě je rád, že již nemusí celý den sedět ve svém autě, jak tomu bylo ve staré stanici.

Používal totiž svůj VEA jako kancelář, protože uvnitř stanice chtěl – vzhledem k její statice – trávit pokud možno co nejméně času. Nová stanice je přízemní budova s několika místnostmi, kde většina hasičů koukala v době naší návštěvy na fotbal v TV a zbytek ležel na postelích. Staniční uniformy dostali hasiči darem od francouzských kolegů, zásahovou uniformu a helmy zase od kolegů z USA a UK.

Protože se na státní hasiče nedá velmi spolehnout, mají vojáci a zaměstnanci mise OSN MINUSTAH vlastní hasičský sbor. Ten je však určen pouze pro zásahy na letišti a vojenských základnách mezinárodních jednotek na území města.

Velitel této jednotky CP je z Jižní Afriky a hasiči jsou místní členové ostrahy vojenské logistické základny LOGbase. Kromě těch ještě v civilní části letiště fungují letištní hasiči, kteří mají 2 velkoobjemové letištní CAS a sanitku.


Zdroje:

Jakub Morávek
Chrudim

Sdílet
Seriál: Jakub Morávek představuje světové hasiče