Zjišťování příčin požárů – I. část

Zjišťování příčin vzniku požárů patří k významným složitým technickým disciplínám v rámci činností dotýkajících se oboru požární ochrany. Plnění tohoto úkolu nelze chápat staticky, ale naopak jako stále se vyvíjející proces, kde je bezpodmínečně nutné využívat výsledků vědy a techniky a nové poznatky v praxi účinně aplikovat.

Zjišťování příčin vzniku požárů patří k významným složitým technickým disciplínám v rámci činností dotýkajících se oboru požární ochrany. Plnění tohoto úkolu nelze chápat staticky, ale naopak jako stále se vyvíjející proces, kde je bezpodmínečně nutné využívat výsledků vědy a techniky a nové poznatky v praxi účinně aplikovat. Úspěšné zjišťování příčin vzniku požárů je a bude vždy závislé na stále se doplňujících informacích o nové poznatky a to nejen z oboru požární ochrany, ale též z jiných oborů jako například stavebnictví, chemie, elektrotechniky a podobně.

Celkové výsledky jsou významně ovlivňovány individuálním přístupem a specializací příslušníka v dané problematice, stupněm získaných zkušeností, znalostí otázek požární prevence a represe, dalších souvisejících oborů a kriminalistických disciplin. Požadavky na zjišťování příčin vzniku požárů se neustále zvyšují a příslušník zabývající se tímto oborem musí být rovnocenným odborným partnerem orgánů činných v trestním řízení.

Obecná charakteristika zjišťování příčin vzniku požáru

Zjišťování příčin vzniku požáru je v systému profesionálních hasičů postupně zakotvován od roku 1960. První vyšetřovatelé jsou z řad zaměstnanců prevence. V okresech vznikají Inspekce požární ochrany. Činnost vyšetřovatelů je postupně specifikována a jsou zřizována první samostatná oddělení v rámci odborů prevence.

Vyšetřovatel požárů se zaměřuje prvotně na zjištění příčiny vzniku požáru. Toto je jeho základní činnost. Jeho zjištění pak slouží pro potřeby policejních orgánů, které určí další postup, případné stíhání či zastavení případu. Další činností vyšetřovatele je výkon státního požárního dozoru, tedy kontrola dodržování právních předpisů a nařízení ve spojitosti s požární ochranou.

Zjišťování příčin vzniku požáru se tedy soustředí na stanovení konkrétní příčiny požáru. Ta je důležitá pro orgány činné v trestním řízení (případné stíhání pachatele trestného či nedbalostního činu), pro pojišťovny (informace k pojistnému plnění) a pro prevenci (například předcházení požárů v určitých typech provozů nebo objektů).

Kompetenci zjišťování příčin požárů stanovují orgánům Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen HZS ČR) právní předpisy v oblasti požární ochrany a to jmenovitě zákon č.133/85 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 246/01 Sb., o požární prevenci a Sbírka interních aktů řízení č. 9/03 generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra.

Důležitým faktem je, že odpovědnost za zjištění příčiny vzniku, respektive poslední rozhodnutí v souvislosti s příčinou požáru a následných úkonů, má orgán Policie ČR. Hasičský vyšetřovatel své závěry, ohledně příčiny požáru a možnému porušení zákonů a předpisů PO, sdělí policejnímu vyšetřovateli prostřednictvím Odborného vyjádření, které je souhrnem informací, na jehož konci je příčina vzniku požáru. Ten pak na základě těchto zjištění činí další kroky. Odborné vyjádření, které hasičský vyšetřovatel zpracuje, pak slouží jako podklad pro další činnost policejných orgánů. Odborné vyjádření jako dokument Hasičského záchranného sboru k příčině požáru však má svou váhu. Stejně jako znalecký posudek soudního znalce v oboru PO. Na orgánech činných v trestním řízení pak je, zda Odborné vyjádření zpracované hasičským vyšetřovatelem je dostatečné a relevantní.

Na základě výše uvedených právních předpisů, je příslušník místně příslušného HZS kraje (územního odboru) nazýván vyšetřovatelem. V minulosti byl označován jako zjišťovatel. Přeformulování na vyšetřovatele více vystihuje jeho činnosti, protože se zabývá řadou i jiných okolností vedoucích k objasnění a dalších okolností vzniku a průběhu požáru, než jenom vlastní příčinou. I samotné vytipování a zjištění příčiny vzniku požáru však vyžaduje takové specifické postupy určování okolností před, při a po požáru, že jejich souhrn lze bez rozpaků vyšetřováním nazvat.

Systém rozvržení pracovních sil a nasazení příslušníků na úseku zjišťování příčin požárů je rozdílný s ohledem na velikost kraje respektive velikost území, na kterém vyšetřovatel operuje. Ve větších městech, zpravidla krajských, jsou vyšetřovatelé nasazování na 12 nebo 24 hodinové směny, podobně jako hasiči na výjezdu. Na jiných místech se využívá takzvaný systém „záskok", kde vyšetřovatel slouží klasickou denní službu, odpolední a noční časy pak vykrývají vyšetřovatelé v pohotovosti a pomáhají jim kolegové, většinou z odboru prevence. Vyšetřovatel si pak data z případného požáru převezme od příslušníka, který měl právě službu.

V příštím díle se zaměříme na zvláštnosti a odlišnosti při šetření velkých požárů a také se podíváme na to, že vyšetřovatel příčin vzniku požárů pouze nestanovuje příčiny požáru, ale jeho agenda je poněkud obsáhlejší.

Text je upraven z bakalářské práce na Vysokém učení technickém v Brně. V samotné práci je použito několik zdrojů a citací. Text i jeho části mohou být použity pouze s výslovným souhlasem autora (Martin Kavka a VUT v Brně) martin.kavka@pozary.cz

Text: Martin Kavka

-kaw-