Už víme, co je to Xylur!

Tak zase ahoj z kopce! Už víme, co je to Xylur! Vysvětlila nám to královna. Xylur totiž vyvolává „Opar neviditelnosti“, který chrání tábor skrulů, kteří vězní Thoru, čarodějku vody.

Tak zase ahoj z kopce! Už víme, co je to Xylur! Vysvětlila nám to královna. Xylur totiž vyvolává „Opar neviditelnosti“, který chrání tábor skrulů, kteří vězní Thoru, čarodějku vody. Je to vzácný nerost, který je vždy dobře ukrytý, ale v místě, kde působí svojí magickou energií, se příroda podivně chová. Hledali jsme proto místo, kde se příroda chová hodně zvláštně. Tam jsme objevili oblý krystal, a po tom, co jsme se s ním všichni v jednom okamžiku propojili, pohltila nás neviditelná bublina a my uviděli vše, co ukrývá.

Nejprv jsme vyslali průzkumnou skupinu, naplánovali strategii a pak se plni odvahy vydali zachránit Thoru. Povedlo se, procvičili jsme kouzla, vypili lektvar a ono to všechno klaplo. Tři oddíly pomocí kouzel odlákaly skrůly, zbylé dva získaly klíč, odemkly a odnesly Thořinu kouzelnou hůl a, samotnou Thoru rozvázaly a odvedly ji do bezpečí. Thora nám potom ještě stihla vysvětlit, že abychom porazili Salamandru a definitivně zvítězili nad černokněžníkem Zordusem, je potřeba projít poslední, třetí a nejtěžší stezkou prastarých. Informace, že se stezka otvírá až po setmění a navíc, že jí musí projít každý sám, pravda, nevyvolala všeobecné nadšení, ale věříme, že to zvládneme! Šumava nám za to přece stojí!

No a co jinak? Už druhý den je tu zase neskutečné vedro, takže když zrovna neosvobozujeme Šumavu, tak se plácáme na koupališti. Teď zrovna čekáme, až to horko trošku poleví, protože máme domluvený fotbalový přátelák s místními borci z vesnice. Roztleskávačky už nacvičují sestavu, tak nevidím jediný důvod, proč bychom měli prohrát… :-)

Snad ještě jedna akce stojí za zmínku. Včera po setmění si děti ustlaly před stany a v plánu byl spánek pod širákem. Malým se to moc líbilo, starší děti ale rozestlaná lože prakticky vůbec nevyužily. Proč? Protože ještě před spaním jsme ty od 13 let odveleli na výsadek. Nejdůležitější událost tábora! Byly v doprovodu dvou vedoucích odvezeni s šátky na očích neznámo kam a jejich úkolem bylo vrátit se pěšky do tábora. Banální záležitost… Na výběr měly dva směry, vybrali si třetí…

První dvě hodiny se od tábora prakticky jen vzdalovali… Pak už jindy nemilosrdní vedoucí prostě museli zasáhnout. Místo 5 kilometrů jsme šli nakonec asi 15, celkové převýšení nehorázné, únava děsivá, nadšení kvapem ubývalo… No nebudu to prodlužovat, dorazili jsme v 5:15 a „moc se nám to líbilo“. Myslím, že to byla skutečně důstojná akceJ

Tak zatím pa pa, a napište nám sem taky nějaký komentář, ať víme, jestli to vůbec někdo čte :-)

Zdraví Ráďa