Cvičební řád 3/VÝŠ: Sebezáchrana slaněním – nouzové způsoby slanění

Každý hasič se může dostat do situace, kdy není možné z důvodu odříznutí zásahových a ústupových cest šířením požáru, nebo z důvodu neúměrného rizika (možnost výbuchu, zřícení konstrukcí aj.), opustit místo zásahu stejnou cestou, kterou se na místo zásahu dostal.

Jestliže hrozí bezprostřední ohrožení zdraví a života, a není-li jiná možnost, jak opustit ohrožený prostor ve výšce, potom hasič musí provést sebezáchranu slaněním a to nouzovými způsoby.

Už při provádění průzkumu je třeba pomýšlet na možnost sebezáchrany slaněním a analyzovat možnosti vhodných kotevních bodů pro upevnění lana (armatury, trubky ústředního topení, sloupy konstrukcí), případně záměrně budovat a připravovat kotevní body (například vysazenými dveřmi za zárubněmi).

Před spuštěním lana hasič vizuálně zkontroluje prostor slanění, pozornost věnuje především překážkám, na kterých by se lano mohlo zachytit. Je nutné, aby lano nevedlo v blízkosti elektrického vedení a nehrozilo poškození lana pořezáním, přetavením dotykem o nahřátou konstrukci nebo přehořením.

Při sebezáchraně slaněním pomocí Dülferova sedu se slanění provádí pomocí kdy je lano vedeno okolo těla a třením lana o tělo je ovlivňována rychlost slanění. V nouzi lze v Dülferově sedu slanit i po ukotvené a nezavodněné hadici, avšak pouze na délku jedné hadice.