Bez spojení není velení – 3 druhá část

CB a dispečink: pomocník či nutné zlo

Co se tedy stane, vybaví-li se CB radiostanice na dispečinku selektivní volbou?
1) nastane božský klid J
2) před tím je ale nutné bez ohledu na to, jak je volba uvnitř zapojena, úplně otevřít šumovou bránu (squelch), kvůli případné následné komunikaci se slabými protistanicemi. Na profistanicích se totiž šumová brána většinou nastavuje přes počítač či někde v menu a obsluha s tímto prvkem většinou neumí zacházet, případně jej vůbec nezná. Při komunikaci pak zapomene šumovou bránu seřídit a protistanici prostě neslyší. Proto se domnívá, že to zase byl nějaký vtipálek a v komunikaci dál nepokračuje. Pokud je ale šumová brána úplně otevřena (což díky použití selektivní volby nikomu nevadí), pak po odblokování reprodukce sice stanice začne mezi relacemi šumět, ale jsou slyšet i slabé protistanice. Následně je možno nastavení brány upravit dle potřeby. Pokud je protistanice v pohybu, doporučuji nechat to kvůli kolísání signálu úplně otevřené.
3) přístupová čísla doporučuji použít maximálně třímístná, obvykle se volí z 112, 150, 155, 158. Obecně platí, že čím je číslo delší, tím je jeho přenos nespolehlivější. Rovněž nevhodné je ale použití jednomístných čísel.

Obsluha radiostanice se selektivní volbou by neměla být pro dispečera či dispečerku žádným problémem, některé volby se aktivují automaticky po určité době od ukončení fónického provozu, u většiny se ale reproduktor odpojuje manuálně krátkým stiskem mikrofonního klíče. Pokud někdo volá a volba začne opticky (obvykle světelnou diodou) a akusticky signalizovat příjem tísňového čísla, stačí opět jediným stiskem volbu deaktivovat, krátce zjistit stav provozu na tísňovém kanále a pokud nikdo nemluví, ohlásit se volajícímu. Nic víc, nic míň. Doporučuji pro všechny případy nechat od někoho, kdo tam stanici dodal, vytvořit stručný návod na obsluhu nejdůležitějších ovládacích prvků (hlavně té nešťastné šumové brány). Taktéž je důležité, aby s obsluhou občanské radiostanice byli podrobně seznámeni všichni, kdo s s ní mají co do činění.

Při dodržení těchto jednoduchých podmínek se občanská radiostanice může stát zdatným pomocníkem, zejména v momentě, kdy selžou mobilní sítě, jako se to stalo při záplavách na Moravě. Tam v určitých oblastech bylo spojení pomocí občanských radiostanic jediným, které jakž takž fungovalo. Mobily nefungovaly, elektřina mnohde rovněž ne, takže situaci zachraňovali radioamatéři a majitelé občanských radiostanic, kteří mají svá domácí vysílací pracoviště obvykle dobře zálohovaná a to jak co do počtu radiostanic, tak co se týče elektrické energie. Z odříznutých oblastí se zprávy pomocí občanských i radioamatérských radiostanic (stabilních či mobilních) předávaly na devátém kanále až na dispečinky. Dokonce se po záplavách rozhodlo, že obecní úřady budou vybaveny těmito vysílačkami, jak to ale celé dopadlo, netuším (ale moc optimismu nesdílím…). Při loňských záplavách v Čechách již mobilní sítě až na výjimky vydržely, byť mnohde s maximálním vypětím pracovníků jednotlivých operátorů, kteří dokonce na střechách zaplavených domů několik dnů bivakovali a pomocí generátorů zajišťovali provoz základnových stanic (BTS), přičemž potraviny a palivo do generátorů jim dovážely vrtulníky.

*** KXC 195 – ruská vlaštovka ***

P.S. Nezapomeňte na fotogalerii, tentokráte je plná lahůdek!

<a href=„https://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=1476“ target=>Bez spojení není velení – 1
<a href=„https://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=1515“ target=>Bez spojení není velení – 2
<a href=„https://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=1574“ target=>Bez spojení není velení – 3 první část
<a href=„https://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=1823“ target=>Bez spojení není velení – 4 první část