Pátek 10. dubna 2020, od 07:00 bude sloužit směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner VIP: Devold 970x150 OK

Flashover Zbiroh – jak bylo v hasičském pekle?

Jak jsme viděli flashover aneb redakce POŽÁRŮ ve zbirožských plamenech.

Jednoho říjnového dne, konkrétně čtvrtka, 13. 10. 2011 přijela redakce serveru POŽÁRY.cz do města Zbiroh v Plzeňském kraji. Ano, přímo tam, kde je i známá expozice historických věcí hasičů, umístěná v areálu pobočky Záchranného útvaru HZS ČR. Hned vedle tohoto rozsáhlého komplexu budov, garáží a dalších staveb se nachází cíl naší cesty – polygon pro nácvik hašení ve vnitřním uzavřeném prostoru i na venkovním volném prostranství.

Protože kolega Martin Kavka navštívil polygon již den předem a to společně s Petrem Svobodou, byl tedy již znalý prostředí a vedl nás na místo. Po příjezdu k areálu polygonu jsem již v autě nevycházel z údivu, neb jak tyto zařízení znám, jedná se o kontejner a nic víc. Zde tomu je jinak. Již zvenčí působí změť účelně sestavených kontejnerů zcela jinak, než jen klasické jednokontejnerové „peklo“.

Když se nám podařilo zaparkovat na mírně rozbahněném plácku před vjezdem na polygon, sděluji nahlas kolegům své prvotní dojmy a to jsem netušil, i když za 17 let praxe už člověk zažil lecos, jak reálné budou ty po prodělaném výcviku. Otevírám kufr svého vozu a vyndávám z něj zásahové oblečení, já si beru klasiku Firemana V, Martin oblek od Vochoce, zásahové boty Haix a Galletu máme oba. Já mám sebou i druhé boty, které zkouším, jmenují se Kasava a vyrábí je firma Holík. Dýchací přístroje zatím necháváme ležet ve vozech.

Převlékáme se venku, nutno dodat, že nebylo zrovna teplo. Hasičské oblečení z Nomexu si bere i třetí z nás, Michal Šafus, ten sice nebude hasit, ale pro pohyb na polygonu je bezpečnost na prvním místě, nehledě na to, že v „bojákách“ může blíže plamenům a pořídí lepší fotky. Že se mu to povedlo, vidíte ve fotogalerii.

Do toho přijíždějí další kolegové hasiči, jimiž jsou současní i budoucí instruktoři flashoverového polygonu. Jdeme dovnitř, kde nás již vítá Honza Hora, což je velitel požární stanice Rokycany, spadající pod HZS Plzeňského kraje a také hlavní osoba, která je pověřena odzkoušením zbirožského ohňového polygonu při výcviku. Je to člověk, co ví o ohni skutečně mnoho, mimo jiné byl k vidění i v tzv. spojovácích pořadu 112 a nejen dle mého i za tak krátký čas dokázal podat na otázky Mirka Vaňury natolik vyčerpávající informace, že před tím lze jen smeknout pomyslný klobouk, v mém případě přilbu.

Vzhledem k tomu, že jsem byl zde poprvé, následoval neformální rozhovor na téma jak jinak, než právě polygonu a protože jsem i hasičem z povolání, tak si ho zkusím na stejný stupeň výcviku, jako mají přítomní instruktoři. Kolega Kavka taktéž.

Když nám bylo sděleno co a jak, následovala teoretická příprava za studena. Ta spočívala zejména v bezpečnosti pohybu po polygonu a samotném chování uvnitř kontejnerů. Poté bylo přistoupeno k praktickému nácviku hašení. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem si připadl jako ten úplně poslední nováček v základním kurzu. Člověk je za dosavadní hasičský život zvyklý na držení proudnice ve stylu regulace proudu pomocí přední otočné hlavice. Zde je vše jinak. Neotáčí se předkem, ten musí zůstat nehybný, otáčí se pouze a jen proudnicí. Zvyk je ale železná košile, takže mi tato zdánlivá prkotina dělala ze začátku dost problémy a i dnes vím, že to není 100%. Co mi však alespoň částečně uklidnilo, byli hasiči – instruktoři se slovy „hale, nic si z toho nedělej, nám to taky nešlo hned, byli jsme na tom úplně stejně“.

Hasiči – instruktoři, o těch se musím také zmínit, protože bez nich by nebyl výcvik možný. Jsou to na základě zájmu a dispozic vybraní výjezdoví hasiči z Rokycan, Klatov či Plzně ze všech směnových pozic, je mezi nimi „obyčejný maník“, ale i velitel čety.

Po zhruba hodině nácviku používání proudnice, které by se dalo volně zaléváním hasiče, protože po jeho konci jsem byl durch mokrý goretex negoretex, kdy jsem si vyzkoušel všechny možné varianty hašení včetně kroužení, tzv. osmičky či jen impulzů výstřiku z turbojetu, se mi do hlavy pomalu dostávalo, resp. zafixovávalo pravidlo o tom, že přední částí točit nesmím. Honza následně ve spolupráci svých kolegů provedl rozdělení čísel, čili kdo a jak půjde hasit do peklíčka, tedy do kontejneru, kde dochází k jevu, zvanému flashover. Já byl určený jako třetí muž na pozici č.1, Martin hned po mě.

Kontejner, ve kterém probíhá jedna z částí výcviku, kde se hasiči učí zvládat stereotypní flashoverový jev, byl spuštěn na plné obrátky. Před tím, než vlezeme s partou instruktorů do jeho útrob, si musíme dojít do aut pro dovezené dýchací přístroje, na ně si navlékáme ochranný převlek, aby nedošlo k poškození plameny a teplem. Helmu taktéž obalíme do převleku a jdeme na věc.

Vměstnalo se nás do kontejneru zhruba osm a výcvik tedy mohl začít. První se za přítomnosti určeného vedoucího instruktora snaží krotit plameny pomocí navyklých pohybů s proudnicí. Je teplo, ne že ne, připadá mi to, jako kdyby člověk vlezl do kamen. V tom hicu si také podvědomě říkám, jak asi za pár minut obstojím s turbojetem já. Nejprve si vyzkouším roli čísla 2, tedy držátka hadice a druhých očí čísla 1. Zde toto však až tak neplatí, je to spíše o tom držení hadice a dávání si bacha, když jdou plameny nad vámi.

Mnou očekávaná chvíle nadešla, jdu na pozici čísla 1. V podřepu uchopuji proudnici, jedním okem sledují předek kontejneru, ze kterého se za okamžik vynoří ohnivá koule, a druhým pošilhávám po instruktorovi, který mi včas vydá pokyn k hašení tím, že sundá ruku, kterou drží před hlavou turbojetky. Když přes nás přejde část plamenů, je to tady, ruka se bleskově odklání a hasím. Snažím se dodržovat před pár desítkami minut naučený nový způsob ovládání proudnice, jde mi to tak tak. Celá situace se několikrát opakuje, plameny přes nás, stříkám velkým trychtýřem, který plynule přechází v koště a zavírám proudnici, a znova. Do toho hašení pomocí impulzů, tedy jednotlivých, za sebou rychle jdoucích výstřiků koštětem tam, kde jsou plameny. Vše se podařilo, plameny jsem zkrotil a na věc jde Martin Kavka, který mi dělal dvojku. Já lezu bočními dveřmi ven, kouří se mi z helmy, z kabátu, z kalhot, inu teplo odpařuje vodu, kterou můj oblek a převlek helmy nasál při studeném výcviku. Přesouvám se zpět na začátek kontejneru, kde ostatní stále nacvičují hašení. Když si to vyzkoušel každý, nastává přestávka.

Já si během ní odbíhám před vjezd na cigaretu, neb uvnitř areálu se čadit nesmí, a vstřebávám své dojmy z prodělaného výcviku. Martin Kavka kouří se mnou, doutníček. Oba se utvrzujeme v tom, co již den před námi říkal i náš kolega Petr Svoboda, který si sice nevyzkoušel hašení, ale v kontejneru byl coby pozorovatel, tedy že tímto výcvikem by měl projít každý hasič.

Po krátké pauze následuje další „bojové rozdílení“. Vedoucí lektor nachystal pro budoucí instruktory taktickou část výcviku, kdy budou hasit nejprve v kontejneru, ve kterém byla naše požárová dvojice, z něj se přesunou do další části polygonu, kde se po otevření dveří rozhoří požár jiných parametrů.

Pro nás byl výcvik u konce, odnášíme si do aut použité dýchací přístroje, Martin měl Drägera PSS 7000, já starého veterána PA94+, vydržely v pohodě a bez úhony. Spolu s tím i mokré zásahové oblečení. Po převlečení do suchého se vracíme zpět a již zpovzdálí sledujeme současné i budoucí instruktory při jejich činnosti. Můj pobyt v polygonu je pro tento den již minulostí, neb mám ještě další povinnosti v Praze, na místě zanechávám Martina s Michalem, kteří budou ještě pořizovat rozhovor s Honzou Horou.

Shrnuto a podtrženo, výcvik hodnotím jako luxus plus.

Sdílet
Seriál: Polygon Zbiroh
Banner hasičskávyzbrojna 970 OK