WPFG 2011: Den první, aneb akreditace na hry

NEW YORK: Den první očima člověka, který byl nejdále autobusem v Itálii a pamatuje si jen že tam měli dobrou zmrzlinu? Policie, hasiči, černoši a úsměvy.

Michal Šafus, aktuálně z New Yorku: Pokud nepočítám den příletu, kdy se mnou taxikář netrefil na danou adresu (a to jsem měl ručně psaný návod jak tam dojet) a tohle zajetí mě stálo asi 15 dolarů navíc, pak byl den první až dneska (v České republice už včera), tedy 25. srpna 2011.

Vzhledem k tomu, že hry začínají až zítra (v České republice už dneska :) ve 13:00 zahajovacím ceremoniálem, hlavní úkol dnešního dne byl jednoduchý – zajistit si akreditaci pro přístup k atletům. Na začátek je dobré říci, že úkol byl splněn, ne jednoduše, ale splněn.

Probuzení přišlo brzy, časem České republiky ve 12:00. V New Yorku 06:00. Kolem deváté místního času (odteď už pořád mluvíme v NY čase) cesta do města. Nedaleko našeho ubytování je metro. Tedy metro… Zrovna v naší části je to vlak, který jezdí nad silnicí. Takže takové „supway“. Z čehož vyplývá, že nesmíte hledat vlez dolů, ale výlez nahoru. Třeba vám to ušetří zbytečně dlouhou cestu :-)

No, dobře, jsem o zkušenost chytřejší. Zastávka je v opravě, všude černoši v přilbách, ozývá se zvuk sbíječky, všechno obehnáno vysokým „plotem“. Což mi připomíná, že už po cestě jsou všechny stavební parcely důkladně oploceny. Ne jako u nás… Spíš jako v GTA.

Nákup metrocard na 7 dní v dotykovém automatu v pohodě. Spolu se mnou stojí na nástupišti asi 20 černochů a 1 menší běloška. Super, po mě by v případě útoku asi nešli :))

Tak jo, po hodince metrem (a snažením se nikoho nenaštvat pohledem) jsem na Penn station, nedaleko od akreditačního centra. Pár minut a jsem tam. Vzduch by se dal venku krájet (a to nemluvím o teplotě a vzduchu ve stanicích metra pod Manhattanem).

V akreditačním centru, tedy Javits Centru, je příjemně. Všude jsou vyholení týpci podle jednoho střihu, to jsou asi hasiči :) Při vstupu kontrola zbraní, tu naštěstí nemám a tak jsem vpuštěn. Šipky už navádí k místu akreditace. Čekám frontu, abych se dozvěděl, že neví, co s médii :-) Po chvilce hledání se dostavuje šéf a oznamuje, že akreditace médií probíhají mezi 16 a 17. No jo, jenže když je teď 12:30…

Takže ven, vstříct New Yorku, ve kterém se zatím rozpršelo. Čas zapadnout do nejbližšího McDonaldu na jídlo. Venku pořád prší… A kolem proudí davy lidí, od pohledu hledající centrum akreditací :-)

Po návratu zpátky 3× obejít všechna místa, koupit suvenýry a zpět na akreditaci. Tam už proběhlo všechno ok, jsme POZARY.cz a máme povolení pro vstup :)

A ke slovům z úvodu? Jiná mentalita. Ostraha na letišti se usmívá a chce řešit vaše problémy. Paní u akreditací běhá sem a tam, jen abyste dostali správnou informaci – i když tam na place stepuje už deset hodin a prošly okolo stovky lidí. Šéf akreditace si vás vezme stranou a podrobně vysvětlí, kde je problém a co máte udělat. Dokonce i uklízečky a uklízeči vypadají, že je to baví.

A všude policajti. Úplně všude. Na majáky, bez majáků, řídící provoz, nakupující, pomáhající, stojící. Prostě všude.

PS: Otázka pro čtenáře: Mám/e pokračovat stejným popisujícím stylem, nebo se máme zaměřit jen na výsledky sportovců bez osobních poznatků z cestování?

PPS: Místní zprávy jsou plné toho, že se přímo k nám blíží hurikán Irene. Nejhorší situace má být v neděli, vítr o rychlosti 90 mil za hodinu, lidi odjíždí pryč, nebude jezdit hromadná doprava a tak dále. Super zpráva, no ne? :-(