Pondělí 21. září 2020, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner scott OK

Expedice Peking aneb China Fire 2013 podvanácté: Čínské metro, cestování a bezpečnost v něm

Po dobu pobytu v Číně jsme samozřejmě měli možnost vyzkoušet si veškeré dostupné dopravní prostředky, které jsou zde dostupné. Jedná se taxíky, soukromé přepravce, rikši a v neposlední řadě hromadnou dopravu v podobě vlaku, autobusů, trolejbusů a ponejvíce metra. O něm bude dnešní článek.

Pekingské metro má 15 linek, které jsou označeny barevně, stejně jak je tomu u nás, tak i číslicemi. Několik z nich je označeno jen názvem. Veškeré nápisy jsou zde v čínštině a následně i v angličtině. Vyznat se v něm není zas až tak těžké jak se může na první pohled zdát. Sice to chvilku trvá, ale pak je to hračka.

Vstup do samotného metra v případě, že nesete batoh, tašku či kabelku je vždy podmíněný jejím odložením na pás, kde projede rentgenem bezpečnostní služby podzemní dráhy, což v ranní špičce či večerním úprku z práce dost komplikuje a zdržuje, protože se zde tvoří velké fronty.

Vše navíc hlídá všudypřítomný velký bratr v podobě tisíců kamer, napojených na centrální dispečinky každé z linek. Do nich se přenáší online i obraz z bezpečnostních kamer, umístěných ve vozech metra. V nich se dá i telefonovat po dobu celé jízdy, neboť převaděče signálu jsou i v tunelech.

Následuje nákup přepravního kuponu, což je možné buď v automatu, který zřídka funguje, a jsou zde strašné fronty neboť ani Číňané s ním neumí a věčně nemá peníze na vracení, nebo si vystát frontu u okénka kde lze také lístek koupit. Místní mají možnost mít i předplacenou­ kartu.

Lístek stojí v Pekingu 2 juany což je v přepočtu necelých 7 korun a je jedno jak daleko jedete a kolikrát přestupujete. Autobus a trolejbus stojí ještě méně, 1,50 Juanu. Oproti tomu třeba v Šanghaji si na automatu zadáte odkud kam jedete a následně je vám spočítána výsledná cena. Po nákupu jízdenky se již můžete vydat k turniketu, který vás pustí dovnitř.

Po té následuje buď jízda po eskalátoru, nebo pěšky po schodek k nástupišti. Díky tomu jak se Peking neustále rozrůstá, jsou prodlužovány a modernizovány linky metra. Veškeré nové stanice jsou již bezbariérové díky výtahům a nástupiště jsou uzavřené prosklenou stěnou, která zabraňuje pádu osoby do kolejiště, což značně přispělo ke zvýšení bezpečnosti a výrazně také ubylo sebevražd skokem pod soupravu. Ano, lze si zajet tam, kde bariéry nejsou, ale toto je oficiální tvrzení úřadů. Každopádně takto upraveny budou všechny stanice.

Souprava metra zastaví vždy s centimetrovou přesností. Na zemi jsou i znázorněny šipky jak mají lidé stát, což v Pekingu moc lidí nedodržuje a jakmile se otevřou dveře, lidé se doslova cpou dovnitř, aniž by nechali vystoupit lidi. To samé platí i o případném volném místě k sezení, jakmile se jen připravujete na to, že se zvedáte, už nad vámi stojí člověk, který ho okamžitě zabere.

Na větších stanicích jsou v době dopravní špičky také pomahači, kteří za pomoci hlasitého reproduktoru, přepevného na opasku směřují a popohánějí lidi k eskalátorům. Na každém nástupišti jsou také jeden až dva členové ostrahy metra, kteří zde dohlížejí na pořádek. Všichni jsou zaměstnanci podzemní dráhy a pravidelně se na pozicích střídají.

Vagony metra jsou pěkné, čisté a nejsou polepené či posprejované jak je tomu u nás. V centru města jezdí metro na dvou linkách (2 a 10) ve smyčkách dokola, takže je úplně jedno, na kterou stranu jdete, protože se vždy dostanete tam, kam potřebujete. Trasy vedou jak pod zemí, tak i na povrchu. Kromě klasického metra je zde ještě trasa Airport Expresu, ta se platí ale zvlášť, jízda stojí 25 juanů.

Jinak pro nás bylo velkou novinkou promítání reklamy v tunelu metra, kdy je zde nainstalováno několik desítek metrů LCD televizí za sebou na šerých běží reklamní spoty. Ve veškerých stanicích co jsme měli možnost projít, bylo hodně čisto a stále se zde uklízelo, dokonce v případě deště se hned u vstupu do metra roztahují koberce, aby se špína dále neroznášela.

Co se týká požárního zabezpečení metra, tak zde bylo na každém kroku vidět spousty bezpečnostních prvků, jakými jsou třeba reflexní prvky na podlaze či na zdi, označující směr nouzových východů. Vše je zřetelné na první pohled, což je při počtu přepravovaných cestujících v případě vzniku mimořádné události naprosto nezbytné. Stejně efektivní a funkční značení je ve všech vozových soupravách.

To samé platilo o hydrantových systémech, nebo hasicích přístrojích. V každém vagonu jsou uloženy ve skříních hasící přístroje. O tom, jak nouzově otevřít dveře, vás informují tabulky na stěnách, kde jsou jako u nás i talčítka na nouzové zastavení.

V samotných stanicích podzemní dráhy jsou hasičáky prakticky na každém kroku. Navíc pracovníci metra procházejí pravidelným intenzivním výcvikem pro účinný zásah a pomoc při vzniku požáru či jiné mimořádné události. Zaměstnanci jsou cvičeni i na první pomoc.

Ve zdech jsou umístěny hadicové navijáky, ty nalezneme i ve spojovacích chodbách. Je v nich vždy dvojice hadic + jedna pro možné prodloužení. Kromě toho jsou zde i evakuační masky, nikoliv nepodobné produktu jednoho prodejce v ČR. U skříní jsou tlačítka na spuštění poplachu.


Pohled z kabiny strojvedoucího


Pro cestující jsou všude viditelné veliké tabule, kde je znázorněno, jak se mají při požáru zachovat, co mají dělat. Některé z nich se pravidelně střídají i na pozicích v reklamních LED skříních na zdech.

Shrnuto a podtrženo, pekingské metro je sice stále přeplněné, ale je to asi ten nejideálnější a nejbezpečnější způsob dopravy po městě. Pochopitelně tam, kam vede.

A závěrem pár slov o autobusech a trolejbusech. Cena za cestování v nich je dostupná pro všechny. Jezdí se na jízdenky, vydávané průvodčím, sedícím vždy uprostřed. Tudíž neexistuje, že by někdo jel na černo. Průvodčí navíc doslova řve do reproduktoru, jakáže se blíží stanice, bohužel jen v jejich jazyce. Cestování je v těchto prostředcích dobré, pokud neuvíznete v dopravní zácpě.

Zažili jsme i to, když jednomu z trolejbusů po ohromné ráně upadla jedna část sběrače. Zastavil u něj kolega, cestující jí stáhli dolů a vůz pokračoval k našemu menšímu údivu v cestě.

Tolik tedy pár řádků o tom, jak lze cestovat po čínské metropoli Peking. Další článek bude opět o hasičské technice z veletrhu, o cestování a zážitky při něm se nešlo nepodělit.

PS: Průvodčí v busech a přepravní kontrola v metru nepustí nikoho bez jízdenky, neexistují tak černí pasažéři, cestování je navíc velmi levné, z toho by si měl pražský Dopravní podnik vzít příklad.

Sdílet
Seriál: China Fire 2013
Banner Stablecam 970